Nikdo už mi neublíží. Nikdo a nikdy.
Možná sis to kdysi tiše slíbil. A od té doby běžíš za úspěchem, penězi a uznáním, aby se to už nikdy nemohlo opakovat. Jenže čím rychleji běžíš, tím víc se bojíš, že zakopneš.
Chceš být úspěšný? Vydělávat, něco dokázat, být ve svém oboru nejlepší?
A co se změní, až se ti to podaří?
Možná si představuješ, že konečně vydechneš. Že si sedneš, rozhlédneš se a řekneš si: „Tak. Dokázal jsem to.“ Že se konečně přestaneš tolik stresovat.
Ale zkus se podívat o kousek hlouběji. Možná sis kdysi spojil úspěch s bezpečím. Když budeš dost dobrý, nikdo tě už nebude moct shodit. A od té doby v tobě běží tyhle věty:
Až budu mít dost peněz, nikdo se na mě nebude dívat svrchu.
Až něco dokážu, nikdo mi nebude moct říct, že jsem neschopný.
Až budu nejlepší, nikdo mě nebude moct ponížit.
Nahlas je neříkáš. Ale možná podle nich žiješ.
Je večer. Zaklapneš počítač, ale hlava se nezaklapne. Pořád dokola v ní běží jedno odmítnutí. Deset zákazníků bylo spokojených. A ty ležíš v posteli a přehráváš si toho jednoho, který řekl ne. Co jsi měl říct jinak. Co si o tobě asi myslí. Kde jsi udělal chybu.
Ráno vstaneš unavený, ještě než den začal. A jedeš dál. Protože zastavit se by znamenalo připustit, že to nestačí. Že ty nestačíš.
Za touhou po úspěchu totiž nemusí být jen radost z toho, co chceš vytvořit. Může tam být i strach. Tichý a vytrvalý, který nikdy nespí. Že selžeš. Že tě odmítnou. Že se jednou ukáže, že nejsi dost dobrý.
Úspěch strach nevyřeší
Úspěch ti může přinést spoustu dobrých věcí. Peníze, svobodu, možnosti, uznání.
Ale strachu, který tě k němu hnal, tě zbavit nemusí.
Možná to znáš. Konečně podepíšeš velkou zakázku, dostaneš povýšení, splníš cíl, na kterém jsi makal celý rok. Radost přijde. A za dva dny je pryč. Jako by se rozpustila. A místo ní se vrátí ten známý tlak na hrudi.
Co když o všechno přijdu? Co když mě někdo předběhne? Co když ostatní zjistí, že vlastně nejsem tak dobrý?
A tak znovu vyděláváš. Znovu vítězíš. Znovu překonáváš sám sebe. Laťka se posouvá pokaždé, když na ni sáhneš.
Z úspěchu se může stát nekonečný závod, ve kterém nikdy nemáš dost.
Když jsou lidé hrozba
Když máš pořád pocit, že tě druzí hodnotí, začneš se na ně dívat jako na hrozbu. Každý zákazník tě může odmítnout. Každý kolega tě může předběhnout. Každý člověk může prokouknout, kde jsi slabý.
Sedíš na poradě a místo toho, abys poslouchal, si v duchu chystáš, co řekneš, aby to znělo chytře. Usmíváš se, přikyvuješ, a přitom si hlídáš každé slovo. Domů pak odcházíš vyčerpaný, i když jsi celý den vlastně jen mluvil s lidmi.
Jenže jak se otevřít člověku, když se ho zároveň tolik bojíš?
Možná právě tady je důvod, proč se některým lidem nedaří tak, jak by si přáli. Ne proto, že by byli sobečtí. Ne proto, že by neměli rádi lidi. Ale protože se jich bojí. A každé setkání je pro ně zkouška, jestli obstojí.
A je to osamělé. Být mezi lidmi, a přitom s nimi nikdy doopravdy nebýt.
Co s tím
Možná nepotřebuješ být ještě úspěšnější. Možná potřebuješ začít pracovat s tím, čeho se tolik bojíš.
Vezmi cíl, za kterým se teď nejvíc ženeš, a představ si, že ho nikdy nedosáhneš. Nikdy. Nehledej hned řešení. Jen si všimni, co se v tobě ozve. Sevření, vztek, stud. Dovol tomu pocitu chvíli být a neutíkej od něj do plánování ani do další práce.
Možná to bude nepříjemné. Možná se ti bude chtít okamžitě vstát a jít něco dělat. To je v pořádku. Možná právě tady zahlédneš kus toho, co tě pohání. A tentokrát se na to díváš, místo abys před tím utíkal.
Tam, kde to nejvíc bolí, často bývá strach, který tě žene. A dokud ho nepoznáš, řídí tě.
Dokud se snažíš získat pocit bezpečí tím, že budeš dost dobrý pro ostatní, dáváš jim obrovskou moc nad svým životem.
Co kdybys mohl udělat chybu, pokrčit rameny a jít dál? Bez nočního přehrávání. Bez sevřeného žaludku.
Co kdybys mohl slyšet „ne“ a vědět, že je to jen ne? Žádný rozsudek nad tím, kdo jsi.
Co kdybys ráno vstával s chutí? Protože tě baví tvořit, zkoušet nové věci a pomáhat druhým. Ne proto, že musíš někomu něco dokazovat.
Zkus si ten pocit na chvíli představit. Ramena povolí. Dech se prohloubí. Najednou je místo pro radost, pro opravdovou zvědavost na lidi a pro vztahy, ve kterých nemusíš obstát, stačí v nich být. A možná i pro úspěch, který už neplatíš strachem.
Na kurzu BeTrue
Právě s takovými pocity pracujeme na kurzech BeTrue. Nezůstáváme u toho, že problém rozumem pochopíme. Setkáváme se s tím, co nás drží ve starých vzorcích.
Otevřít se tomu do hloubky se o samotě dělá těžko. Často k tomu potřebuješ druhého člověka, se kterým se cítíš v bezpečí. Někoho, kdo s tebou v tom pocitu chvíli zůstane a nebude tě z něj tahat ven.
Strach, se kterým se přestaneš prát, pak může začít povolovat. Ne proto, abychom přestali chtít být úspěšní. Ale abychom o úspěch mohli usilovat svobodněji. Z radosti, ne ze strachu.
Kdyby tě nikdo nesoudil ani nehodnotil, šlo by ti pořád o stejné cíle, za kterými se dnes ženeš?
Víc o metodě BeTrue a našich kurzech najdeš na stránce kurzu.
Monika