Vše souvisí se vším - lidská psychika jako hologram

Sdílená iluze většiny z nás je, že když nám v životě vadí jedna věc, tak to ovlivňuje jen tu jednu malou část našeho života, se kterou tato věc souvisí.

Domníváme se, že nic jiného v našem životě není tímto ovlivněno, a proto nám připadá jako malicherné či nedůležité, takovou drobnost vůbec řešit.

Ale je to opravdu tak "malicherné"?

Vše souvisí se vším

Stejně jako celý Vesmír, tak i naše psychika funguje na principu hologramu, kdy v podstatě vše souvisí se vším a nic nelze od druhého oddělit. Můžeme se na tento princip podívat na příkladu, kde bude ono nevyhnutelné vzájemné ovlivňování lépe patrné.

Představme si člověka, kterému vadí, že od matky k Vánocům dostává každý rok svetr s jelenem. Sice mu to vadí, ale zároveň si říká, že je to jen maličkost, která se navíc děje jen jednou ročně. Nijak to tedy neřeší a žije s tím, že jednou za rok stráví pár minut tím, že bude naštvaný, že dostal od matky další svetr. Když bychom se ale ptali, proč mu to tolik vadí, nejspíše bychom se dobrali zajímavých věcí, o kterých ani on sám neví. 

Po nedlouhém povídání bychom zjistili, že nesnáší vlnu, protože jako malý musel nosit vlněnou čepičku, kterou mu upletla babička. Kousala ho do hlavy a způsobila, že od té doby nesnáší období zimy, protože ji musel nosit kdykoli šli během zimy ven. Občas ho v zimě dávala maminka v kočárku na terasu, kde měl také onu čepičku a sousedovi z okna se linul Jazz tak pravidelně, že si ho spojil s kousáním čepičky a od té doby nesnáší tento žánr a také to, když slyší jakékoli zvuky od sousedů. 

Babička mu zemřela brzy, a tak na tuto vzpomínku dočista zapomněl. Během dospívání měl občasné neshody s matkou, které vyčítal, že ho neposlouchá.

Matka tomu nerozuměla, protože se vždy snažila svému dítěti naslouchat a jeho potřeby mu uspokojovat. Nerozuměl tomu ani on sám, protože když se nad tím zamyslel, jeho matka byla příkladná, miloval ji a nebylo nic, co by jí skutečně mohl vytknout, protože mu bylo jasné, že se ho matka vždy snažila vnímat. Jeho výčitky byly stejně neopodstatněné, jako jeho nevole při dostávání svetru k Vánocům. 

Uvědomoval si to, a proto se v takových situacích velmi ovládal, jen aby matce neublížil. Když by však byl poněkud jiné, prudké povahy a měl třeba podobných nevědomých zážitků z dětství více, nemusel by jejich vztah dopadnout tak dobře a mohl by se trápit častěji, než pouze jednou ročně. Opravdu se však trápí pouze jednou ročně?

Je pravděpodobné, že by takový člověk nikdy nepřišel na to, proč míval (a do určité míry stále má) z matky dojem, že mu dostatečně nenaslouchá. Také by nepřišel (a možná by to ani nepotřeboval) na to, proč nemá rád zimu, sousedy a Jazz.

Je to malicherné?

Dalo by se říci, že to je přece malicherné. Vždyť chvilku o Vánocích přežijeme, Jazz k životu taky nepotřebujeme a zimu nemá rád kde kdo. 

Ano, naučili jsme se přemýšlet o svém životě tak, že přece něco přežijeme, že nemůže být všechno pěkné. 

Jenže ono je vše propojené se vším a tak pocit, že mu nikdo nenaslouchá a že mu stejně nikdo nepomůže, začal u našeho muže během života postupně ovlivňovat další oblasti. V přátelství, práci i partnerství. 

Náš člověk z tohoto pocitu nevědomky vycházel a u spousty situací dopředu předpokládal, že nebude vyslyšen a tak se podle toho choval. A i když se mu zdánlivě nic nedělo, pořád to v komunikaci s druhými nebylo ono a pocit: "Nikdo mě neposlouchá." se prolínal jeho životem a narušoval jeho spokojenost.

V naší psychice jsou uložené vědomé i nevědomé zážitky, které ovlivňují náš život, naše prožívání, chování a také to, jestli jsme celkově s naším životem spokojeni. Většinu zážitků zapomeneme, některé si pamatujeme, ale nikdy nevíme o všem, co jsme prožili. 

Tato selektivní funkce mozku je velmi užitečná, neboť nás chrání jednak před zahlcením naší mysli a také před tím, abychom se zbytečně netrápili zdánlivě nedůležitými událostmi. Pokud nás však některé z našich nevědomých zážitků negativně ovlivňují, je dobré si je zvědomit, pojmenovat a naplno si prožít emoce, které tyto zážitky doprovází. 

Jsme učeni prožívat emoce nějakým způsobem

Během našeho dětství jsme učeni, jak "správně" prožívat emoce - naše okolí nás formuje do představ současné společnosti, v jakých situacích, jak intenzivně a jak dlouho bychom měli dané emoce prožívat. 

My se to poslušně naučíme a tím přestaneme prožívat emoce tak, jak je to pro nás přirozené - tedy podle toho, jak to cítíme a ne podle toho, jak se to sluší a patří, jak jsme okolím přijímáni. 

U našeho příkladu s kousavou čepičkou by to mohlo vypadat následovně. Kdykoli je chladno, tak dostane dítě vlněnou čepici. Kouše ho tak, že začne usedavě plakat a jediné co si přeje je, aby mu jí sundali. Maminka tomu ale nerozumí, a tak ho začne všemožně chlácholit, krmit, přebalovat, uspávat a když nic nezabírá, začne být o něco přísnější, protože se žádná z potřeb neukázala být neuspokojená a na bezdůvodný pláč už je to dlouhé (je nám jasné, že veškeré konání matky má jen ten nejlepší úmysl a činí tak z velké lásky). 

Po nějakém čase novorozeně usoudí, že mu pláč k úlevě od kousání hlavy nepomáhá a nakonec to vzdá. Matka je ráda, že už je dítě spokojené a krize je zažehnána. 

Plné prožití emocí

A jak by v tomto případě vypadalo zmíněné plné prožití emocí, které je možné zažít prostřednictvím kvantového BeTrue čištění? 

Dnes již dospělý člověk by si postupně vybavil vzpomínku na to, jak má na sobě kousavou čepici, není schopný si ji sundat a pláče. 

Během "čištění" podporujeme člověka v pláči a prožívání všech emocí, které k němu přichází. Může to být bezmoc, vztek, lítost, zoufalství či beznaděj. Tyto emoce se mohou postupně vystřídat. 

Zásadní je, aby si je člověk "dovolil" prožít přesně tak, jak to potřebuje.

Někdy to může být těžké, dovolit si na příklad vztek na rodiče či nenávist k jiné milované osobě. Není to však nic špatného ani nebezpečného a neměli bychom se tomu bránit.

Jde pouze o to, dovolit si tento pocit plně prožít a tím jej zneutralizovat tak, že už pak jeho původní obsah v podstatě přestává existovat. 

Byla to "jen" emoce, která byla naplno prožita a tím na nás přestala mít jakýkoli vliv. 

To mělo za důsledek uvolnění v nastavení: "Nikdo mě neposlouchá." a najednou začíná do situací v životě vstupovat bez tohoto nevědomého předpokladu. Komunikace se zlepšila a zpřehlednila. Najednou mu lidé naslouchají, protože konečně mohou. Přestal vytvářet stav: "Nenaslouchejte mi, já stejně nevěřím, že mi naslouchat budete." a začal žít stav: "Důvěřuji, že mi nasloucháte.". A tato "drobná" změna měla za následek větší radost ze života i radostnější prožívání vztahů s ostatními lidmi.

Když cítíš negativní emoce, jsi v pořádku

Cítit společensky či morálně nepřijatelné emoce o člověku neříká nic špatného, není proto zlý, ani nemocný. 

Něco takového cítit neznamená něco si myslet, věřit tomu a podle toho konat. Je nepsaným pravidlem, že když si v představě dovolíme prožít cokoli, nemáme následně potřebu podle této emoce konat v realitě.

Z výše uvedeného textu je patrné, že každá maličkost, kterou v našem životě zažijeme, nás určitým způsobem formuje. 

Některé události naši psychiku, duši i tělo formují ke zdraví a životní spokojenosti, jiné k nejrůznějším patologiím a životnímu trápení. 

Jednou z nepřekonatelných devíz Kvantového čištění je to, že v lidském těle dokáže odhalit i ty zdánlivě nepodstatné, zapomenuté situace s nedoprožitými emocemi a učinit z nich jen neutrální vzpomínku, která nám nezpůsobuje žádné trápení.

Uvolnění, klid, harmonie a hezké vztahy

Výsledkem je uvolnění, vnitřní pocit klidu a harmonie, ale také mnohem hezčí vztahy.

Chcete to zažít? Můžete na našem pětidenním kurzu BeTrue - www.betrue.cz.